Beseda se spisovatelkou

Ve dnech 10. a 11. října 2022 k nám, do Dolních Kounic, zavítala známá autorka dětských knih, paní Ivona Březinová.

Již v pondělí odpoledne se podělila o své knihy s dětmi z naší mateřské školy, které jí i samotnými knihami byly tak nadšeny, že po celou dobu krásně spolupracovaly.

V úterý na paní spisovatelku čekaly besedy hned dvě. První, s názvem „Má to háček“, byla určena pro žáky I. stupně. Ti se po celou dobu aktivně zapojovali do besedy. Některé odpovědi, ale i samotné reakce žáků, příjemně překvapovaly i samotnou autorku. Ta se žáků ptala na různé otázky spojené právě s tvorbou knih. Při besedě se dozvěděli nejen to, jak se kniha vyrábí, ale i jak se píše, kam chodí autor na nápady, apod. Na otázku, kdo z dětí by se chtěl stát spisovatelem, jsme byli všichni překvapeni, že je v Dolních Kounicích skryto mnoho budoucích literárních tvůrců.

Později přišli na besedu žáci II. stupně, na které čekalo téma „Holky (ale i kluci) na vodítku“. Jaké bylo očekávání žáků a jejich následná reakce vystihuje a nejlépe dokládá několik postřehů jich samotných.

Ze začátku jsem si myslel, že tato beseda nebude nic pro mě, ale nakonec to nebylo vůbec špatné. Na této besedě se mi líbilo to, že jsem se třeba dozvěděl, jak dlouho trvá napsat jedna knížka a kolik je za tím práce. Přišlo mi zajímavé i to, jak paní spisovatelka říkala, že když psala knížku o závislých, například narkomanech, tak mezi ně i rok chodila. Prostě mi ta beseda přišla celkově zajímavá a hodnotím ji velmi pozitivně.

Nejdříve jsem vůbec nevěděl, co od besedy čekat. O paní Březinové jsem před tím nikdy neslyšel a nečetl jsem ani jednu její knížku. První dojmy z ní a její práce ale nebyly špatné. Dost mě na jejích dílech zaujala témata závislostí a duševních chorob, např. Aspergerův syndrom, apod. Upřímně bych se celé ty roky nedovedl setkávat s narkomany, anorektičkami, apod., natož ještě sledovat informace o nich, o jejich pocitech pod vlivem drog, informace z léčeben, o chování pacientů, no prostě hrůza. Ovšem mě také zaujaly její příběhy o lidech v netradičních, až pro některé lidi v nepředstavitelných situacích. Mám na mysli knihu o lidech uvízlých ve sněhové bouři na hřebenech Krkonoš nebo o cestovatelích ztracených v deštném pralese. Celkově se mi beseda líbila a myslím, že jsem si z ní odnesl dost informací.

Já moc knihy nečtu, takže jsem nějak velké očekávání neměl. Ale vyprávění paní Březinové bylo docela zajímavé, něco mě bavilo a něco ne. Nejvíce zajímavé bylo vyprávění o tom, když psala knihu o narkomanech, a aby věděla o čem tak psát, setkávala se právě s lidmi, co drogy užívají anebo se léčí ze závislosti. Celkově to bylo zajímavý a nebylo to vůbec špatný. I když knihy nerad čtu, tu o narkomanech bych si klidně přečetl.

…. Respekt Ivoně, že navštívila psychiatrické léčebny, atd., a to tak dlouho jen proto, aby se něco dozvěděla o těch lidech a jak to z těch jejich pohledů je. Muselo to být náročný na psychiku je takto dlouho poslouchat. …

Po celou dobu se všichni žáci chovali velmi ukázněně a bylo znát, že je besedy s paní Ivonou Březinovou velmi bavily. Každá z besed se malinko protáhla, neboť žáci se projevili jako hodně zvídaví.

Po ukončení každé z besed si mohli žáci nechat podepsat přinesenou knihu nebo se případně společně se spisovatelkou vyfotit.

Poděkování patří zejména paní knihovnici a městu Dolní Kounice, bez kterých by tato beseda neproběhla.